Jak probíhala březost a porod? Arielka byla tentokrát březí 62 dnů. Celkem byla na 3 ultrazvucích a shodně byla vidět vždy tři štěňátka. Od 58. dne jsem jí měřila tělesnou teplotu, abych věděla, jestli se blíží porod. Teplota jí klesla v pondělí 18.11.2019 po obědě na 36,3 stupňů, takže jsem vyhlásila pohotovost na všech frontách. O půlnoci jí začaly kontrakce, které se postupně stupňovaly po pěti minutách. V porodním pokoji jsem nám namíchala 7 hodinový playlist, otevřela si kolu a chipsy a vyhlížela dlouhou dobrodružnou noční jízdu. Jí jsem jako správná dula namíchala ionťák ochucený losovým olejem pro doplnění tekutin a potřebných minerálů i cukrů. Co vám budu povídat, měla jsem nervy nadranc! Funěla jako parní lokomotiva (už chápu, proč ženy během porodních kontrakcí mají dýchat doslova jako pejsek), koulela očima, pobíhala z místa na místo, chvilku se šla venčit a pak šup zase do teplíčka. V tu chvíli jsem se zapřísáhla, že jí toto znovu neudělám a v příštím roce ji nechám vykastrovat. Březost, porod a následná péče o štěňátka je pro fenu obrovský záhul. Pokud se jednou, dvakrát zadaří mít vrh štěňátek, je to nádherný zázrak, ale štěstí se, myslím, nemá pokoušet vícekrát.

Zpátky k porodu. Arielka byla ohromně statečná a moc jsem jí držela palce. Kolem půl páté ráno začalo jít do tuhého - vyskočila si na mojí mikinu na gauč a tlačila a tlačila, propínala hlavičku, ani ona ani já jsme ani nehlesly. Ještě jsem pod ní stihla dát ručník, když se objevil první plodový obal se štěněcí pacičkou. Jenže tuhle malinkou pacičku jsem viděla celkem pětkrát, než štěndo vyprdla, to byly hrozné nervy!!! Skoro vyjel, hned zase zajel - 5x!!! Najednou šup a byl na světě uzlíček Bruncvíček. Protože vzal Arielce dost sil, tak jsem neztrácela drahocenný čas a pomáhala jsem jí s ošetřením štěňátka - rukama jsem roztrhla plodový obal, štěňátko vytřela ručníkem, aby se mohlo co nejrychleji nadechnout, podvázala nití pupečník a odstřihla pupečníkovou šňůru. Bruncvík nebyl venku ani minutu a hned začal řvát, že chce svoji odměnu - mlíko! Bylo mi jasné, že přesně takovouto nenasytnou svéhlavičku si necháme a měla jsem pravdu :-) Pak došlo na kontrolu váhy, délky, pohlaví, paspárků, rozštěpu, vše bylo zaznamenáno a my si s Arielkou mohly na chvilku vydechnout.

Za půl hodiny přišel na svět už mnohem jednodušeji Brundibár. Za další hodinu světlo světa spatřila fenečka Berenika. Rozumějte, tátovi Carbonovi se zatím podařilo zplodit pouze samčí potomky, a tak mě samička velice potěšila. Úplně původně jsem doufala v pokračovatelku chovu v podobě dcery po Arielce, ale intuice mě táhla k mužskému pokolení, a tak jsem pro Bereničku hledala a hledala vhodný domov, až jsem ho našla v náruči kamarádky fotografky Lucky. Kdo jiný by dokázal konkurovat ve ztřeštěných a svéhlavých nápadech synovi Matouškovi než prvorozený alfa Bruncvík! Volba byla jasná.

Po ukončení porodu štěňátek jsem čekala na vyloučení placent. Částečně k tomu došlo, ale na kontrole sonu paní veterinářka zjistila, že v děloze ještě nějaká část zůstala, tak Arielka dostala píchnout oxytocin. Na další kontrole už bylo vše v pořádku. Laktace funguje od začátku výborně, Arielku pravidelně krmím a napojuji 4-5x denně masovým vývarem, štěněcím mlékem, vařeným masem a mokrými granulemi a jsme dobře sladěný tandem. Nyní se modlím, aby byla ona i štěňátka v pořádku, rostla, prospívala a pomalu poznávala svět.