Dnes jsme byli na ultrazvuku a bohužel březost nebyla potvrzena. Přírodě se nedá poručit, nejspíš to tak mělo být. Asi jsem si tak moc přála štěňátka, až jsem si všechny změny v Arielčině chování vysnila. Mám ráda vše naplánované, ale občas mě baví se od plánu odchýlit. Přesně v těchto chvílích cítím ono transcendentno, které člověka přesahuje a ať se snaží sebevíc, nemůže být vše podle něj. Naopak musí se s pokorou sklonit, přijmout nečekané a vyhlížet se vztyčenou hlavou radostné zítřky. Arielku zkusíme nechat nakrýt znovu při příštím hárání v létě, krycího pejska na doporučení znalých v oboru změníme. A zatím hurá na výstavy, závody, zkoušky soutěže... takový je život!