Triatlon O železného psa Sadská - Arielka 6. místo

Už je to alespoň čtyři roky, co jsem začala přemýšlet o tom, že se spolu s šiperkou Arielkou začneme připravovat na psí triatlon O železného psa u jezera Sadská, ale byl to pro mě daleký sen pro velké holky s nařachanými psíky. Líbí se mi kombinace plavání, kola a běhu navíc po boku svého psího parťáka, připomíná mi to bikové závody, které jsem zbožňovala a jezdila v životě před Arielkou. Zkoušely jsme spolu s Arielkou canicross, ale při delším běhu mě zlobí levá achillovka. Pravidelně spolu jezdíme na koloběžce, aby vybila svoji energii. V mateřství jsem ji často venčila na kole s miminkem Matouškem v cyklosedačce. Letos v létě jsme spolu poprvé začaly plavat ve Štičím rybníku a vše fungovalo. Mezi tím se narodil šiperáček Bruncvíček, mezi tím se narodil další klučina Kryštůfek a já dál snila svůj sen o psím triatlonu. Zvládne ho malá šiperka? Zvládnu ho já 4 měsíce po porodu? ZVLÁDNEME! Když se chce, všechno jde, aneb kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Nastal den D a my spolu skočily do klidné vody Labe. Na břehu mi fandil Máťa, Míša houpal Kríšu v nosítku. Sen matky na mateřské se plní v přímém přenosu! Sice jsme se trochu motaly podél hasičské hadice mezi bójkami, ale sedám na kolo, oblíkám se, beru na ruku roller, zacvaknu helmu a jedeme. Arielka je tak statečná! Pěkná lesní cesta ve stínu, trocha hrabání na písku. Ejhle, nevšimla jsem si, že si potřebuje odskočit, cuklo řídítka a ležím na zemi. Omlouvám se jí a jedeme dál. Krásně pravidelně cválá, lano má natažené. Hecuju ji. Značení je perfektní, učím se musherské značky za pochodu. Přibíháme do místa startu, odkládám kolo, sundávám helmu, roller nechávám, na sedák prdím. Čeká nás pro mě nejhorší část závodu, Arielka si v podstatě odpočine - běh. Naštěstí je celá cesta stejně jako kolo ve stínu, ale potřebujeme si obě odskočit. Nedá se nic dělat, přírodě neporučíš. Buší mi srdce jako o závod, Arielka se neohlíží a mastí hlava nehlava, já se snažím prodloužit krok, ale už nemůžu. Tepe mi hlava, je mi horko, nemyslím už na nic, jen pravidelně dýchám a letíme spolu ve stejném tempu vpřed a vpřed. Předjíždí nás na kole závoďáci z dlouhého okruhu, Arielka se nenechá rušit a letí jako šíp. Poslední zatáčka, vbíháme na asfalt, slyším potlesk diváků a vidím závěrečnou rovinku. Má nejoblíbenější pasáž - konečně si můžu dát spurta do cíle. Houknu na Ari: "Holkaaa, rozjeď to!" Nakonec je z toho 6. flek, na poprvé to není vůbec špatné! V cíli se mi motá hlava, vykrokujeme se mezi chatičkami, trhám přes plot mirabelky a kyselé jablko, ale cukry musíš doplnit. Cítím, jak se mi v těle rozlívá blažené teplo dobře odvedené práce. Zvládly jsme to - psí triatlon máme v kapse. Jsem šťastná jako blecha a nejvíc pyšná na moji malou krásnou šikovnou nejvíc všestrannou šiperku Arielku. Je skvělá, nejlepší - výstavní šampionka, prošla se mnou agility, tančila, vyhrály jsme spolu závody v poslušnosti, vyběhla si vytrvalostní zkoušku, odchovala dva vrhy štěňátek, přežila narození dvou vetřelců Máti a Kríši, trpí Bruncvíkovy vylomeniny a pořád je to moje úžasná holčička. To jsem zvědavá, s kým se sem vrátím za rok - jestli žezlo předá synáčkovi Bruncvíčkovi, dcerunce Armince nebo to vezme zase na sebe. Akce byla naprosto skvělá, za mě nejlepší psí akce, které jsme se kdy zúčastnily. Vylepším běh a příště vyhrajeme, Arielka na to má☺.